BFK Orel HK

V souvislosti se skvělými výsledky našich týmů stoupá i mediální zájem o náš klub. Rozhodli jsme se tedy vyslyšet prosby početného zástupu našich fanoušků a fanynek, a po dvou letech znovu obnovujeme rubriku rozhovory. Každý týden do konce jarní části můžete očekávat rozhovor s mladým, talentovaným futsalistou, jenž pochopil, že pro jeho kariéru neexistuje nic lepšího, než modrobílý dres BFK Orel!

A začínáme s opravdovou hvězdou. Odpovídat na otázky bude zakládající člen BFK a nejlepší střelec v historii našeho A týmu Matěj Ležík.

Zanedlouho oslavíme už 8.výročí založení našeho klubu, ty jsi byl už od začátku u všech významných úspěchů, na který nejvíc vzpomínáš?

Přeji pěkný den. Tak nejraději vzpomínám určitě na celé to období, někdy se dařilo více, někdy méně, ale když to shrnu nějak tak celkově, tak si myslím, že můžeme být pyšní na to, jak jsme se z nejnižší soutěže malého fotbalu dostali až do nejvyšší soutěže a pravidelně bojujeme o přední příčky v tabulce. Kdybych měl říct jeden konkrétní úspěch, tak je to určitě postup do futsalové divize, kde jsem s kvalitou soutěže opravdu spokojen.

Jaké jsou tvoje cíle pro zbytek jarní sezony?

Moje cíle jsou jednoznačně umístit se v top 3 v krajském přeboru. Nebudu ale lhát, když řeknu, že pomýšlím i na příčku nejvyšší. Všechno se to bude odvíjet od toho, jak se budeme scházet.

Co bys chtěl ještě ve futsale a malé kopané v našich barvách dokázat?

Můj sen je reprezentovat naše barvy ve 2. futsalové lize. Je kolem toho hodně ale, ale já říkám - nač si klást malé cíle? Pokud si udržíme kádr a získáme více zkušeností, jednoznačně na to jako tým máme. Co se týče malého fotbalu, chtěl bych se pravidelně umísťovat na bedně a určitě se stát mistrem krajského přeboru.

Jak hodnotíš nedávno skončenou futsalovou sezonu v divizi?

Myslím si, že jsme hráli lepší futsal než loňskou sezonu a to se projevilo i na výsledcích. Divize je velmi rychlá soutěž a není prostor pro zaváhání - my jsme vstoupili do sezonu solidně, drželi jsme se na předních příčkách, ale pak přišly venkovní zápasy, kde jsme doplatili na naši chabou účast a odjížděli s prázdnou. Celé to poté rozsekl předposlední turnaj na domácí palubovce, kde jsme prohráli oba klíčové zápasy a skončili jsme až na 9. místě z 11 týmů. Uvidíme, jaký bude náš osud v další sezoně.

Co říkáš na situaci Madosu a celého hradeckého futsalu? Připomenu, že sám jsi tam v minulosti odehrál dvě sezony a podle informací bulvárních novinářů jsi dostal nabídku na angažmá i pro příští druholigový ročník…

Myslím, že celá situace je velmi nešťastná. Hradecký futsal si jistě zaslouží kvalitnější reprezentaci, než pravidelně rok co rok bojovat o záchranu. Navíc od loňského roku klub jasně oslabil, tak jsem popravdě sestup i očekával. O podrobnostech ohledně vnitřních záležitostí klubu něco málo vím a můžu říct, že tam rozhodně nepanují dobré vztahy, víc bych to asi nerozváděl, ti zasvěcení ví, o čem mluvím. Upřímně mě to hodně mrzí, že hradecký futsal opustí Chance futsal ligu – na druhou stranu si myslím, že zaslouženě - někteří hráči dosahovali průměrné divizní úrovně a podle mě neměli v 1. lize co dělat. Jsem zvědav, jak to nyní Mados poskládá na 2. ligu - já za sebe můžu říct, že bulvární novináři tentokrát nelhali - nabídku jsem skutečně obdržel, nicméně moje srdce už bude navždy patřit našemu manšaftu.

V roce 2016 jsme se přejmenovali z BFK Ledvinka na BFK Orel. Právě ty jsi byl strůjcem dohody s organizací Orel, která se stala naším titulárním partnerem. Jak k tomu došlo?

Hrály v tom faktor dvě věci. Zaprvé jsem chtěl mít pocit, že nás někdo vlastní a stáváme se tak velkoklubem (smích), zadruhé finance. Už dávno tomu není tak jako kdysi, kdy jsme na začátku sezony vyfasovali od rodičů jako malí kluci 1 000kč a bylo. Nyní jsou výdaje několikanásobně vyšší a finanční příspěvek se hodí. Ledvinka ale bude v našich srdcích už nesmazatelně vepsána. Je to jen kosmetická změna názvu a logicky také dohoda s organizací Orel.

Máš nějaký poznatek k fungování našeho klubu? Něco, co bychom mohli zlepšit nebo naopak něco, co bys chtěl vyzdvihnout?

Co zlepšit? Co se týče věcí mimo hřiště, tak neoddiskutovatelně placení, které je opravdu tristní. Kdybych si měl vybrat mezi funkcí pokladníka našeho klubu a investorem do začínající firmy, tak opravdu nevím, kde bych se víc bál, že o peníze přijdu. Co se týče věcí ohledně fotbalu, tak je to účast na trénincích, účast na zápasech (hlavně B týmu, který se v poslední době potýká s množstvím omluvenek) atd… - vždy je co zlepšovat.

Se kterým spoluhráčem si na hřišti rozumíš nejlíp?

Hmmm… to je skutečně těžká otázka. Nechci, aby to vyznělo pateticky, ale každý je dobrý v něčem jiném. S některými hráči hraji už téměř 10 let a tak už vím, co od nich očekávat - kam si naběhnout, kam směřovat přihrávku… Horvy zaznamenal v posledních dvou letech velký progres ve hře dopředu, takže tam si vyhovíme lépe než dříve. Od Tomáše mám zase podle mě nejvíce asistencí, protože ví, kam si nabíhám. Pavel udělal obrovský posun a již dávno se s nim nepočítá jen do obrany. Čáp je zase exkluzivní kanonýr, který potřebuje míč proti noze a střílet z první. Don je zase dělník fotbalu, který odvádí práci v defenzivě a v presingu, abych já měl prostor na tvoření hry... Opravdu nedokážu říct, kdo mi sedí nejvíc. V minulosti to byl určitě Marek Lisý, s kterým jsme hrávali téměř poslepu.

Jaký je tvůj nejoblíbenější rozhodčí?

Mark Clattenburg.

Myslel jsem v malé kopané.

Jo tak. Buď Monty, nebo Jirka ze Stěžer. Oba mají charisma.

Zápasy s kterým týmem máš nejradši? Máš nějakého oblíbeného soupeře?

Asi Flamengo. Jsou to vždy vyrovnané a zdravě vyhecované zápasy - navíc jsme je teď 2x za sebou venku porazili.

Od léta 2016 jsme spojili naše céčko s týmem Slepý střeva, kde hraje i tvůj mladší bratr Honza. Co říkáš na jeho výkony a jakou mu věštíš budoucnost v malé kopané?

To se zeptej spíš jeho (smích). Já osobně si myslím, že fotbalově roste každým dnem. Je to klasický případ hráče velkého fotbalu (který je také jeho prioritou), kterému bude dělat větší problém adaptovat se na malé hřiště, na častější souboje, častější kontakt s míčem atd... Ale kvalitu rozhodně má. Rád bych si s ním někdy zahrál za A a nahrál mu na gol.

Na závěr, jsi rekordmanem A týmu v gólech, asistencích i bodech, držíš rekordní zápis 44 branek za sezonu i 9 za jeden zápas, k tomu bylo bezpochyby potřeba spousty dřiny a léta odříkání. Co bys poradil našim mladým hráčům, aby jednou dosáhli takových úspěchů jako ty?

Znovu se narodit a dostat dar od Boha. Ne, to je samozřejmě vtip. Určitě to je hodně o odříkání, kdy například ostatní spoluhráči v pátek absolvovali Tour de pub a já byl zodpovědně doma. Další vtip! :-) Ve finále to je celé o tom, že se to prostě musí sejít - střelecká forma, pohoda v týmu a spoustu dalších faktorů. Osobně mě moje rekordy a statistiky těší, ale jsem rád, když to hlavně pomůže týmu k vítězství.

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek